Avril Lavigne 2002
Teprve sedmnáctiletá Kanaďanka Avril Lavigne bývá označována za nástupkyni Alanis Morissette. A ačkoli ona staví na přece jen více popovějších základech, i tak je její debutové album "Let Go" vzornou ukázkou toho, jak se dá dělat poprocková hudba s hity a přitom tak, že vám nebude lézt na nervy. Právě naopak - tahle deska se vám jen tak neoposlouchá.
Avril Lavigne je bezpochyby jedním z největších letošních zaoceánských objevů. O tom, že její singl "Complicated" se držel deset týdnů na vrcholu americké hitparády a že debutu "Let Go" se dosud prodalo téměř tři miliony kusů, jste už asi četli (a možná jste ji přitom ještě ani neslyšeli). Jenže podobných hvězdiček v USA se objevuje poměrně hodně, ale do Evropy jejich úspěch až tak často nedoletí. To se Avril ale týkat nebude, protože její hudba má za základ rock, který mají Evropani stále rádi. Vzhledem k tomu, že je Avril přece jen u nás poměrně neznámá, přežvýkejme si opět základní fakta z její biografie. Stejně jako zpěvačka, k níž bývá nejvíce přirovnávána, tedy Alanis Morissette, pochází z Kanady, ale zatímco Alanis se v mládí nechala uvrtat k natočení popových desek, Avril už v šestnácti řekla, že písničky cizích lidí zpívat nebude, protože si skládá vlastní. A jak řekla, tak se taky stalo. Práce na debutu sice trvala přes rok, ale výsledek po hudební i komerční stránce předčil očekávání (viz. první odstavec). Mladičká rockerka dobyla domácí půdu a 9. září její debut vyšel také v Evropě, takže si jejích písniček můžeme užít i my. Bylo by jednoduché napsat, že pokud máte rádi Alanis, "Let Go" spolknete i s navijákem, ale jako stručné shrnutí faktů to bezpochyby funguje. Ale při hlubším a delším poslechu lze samozřejmě najít i mnoho odlišností. Největší klady bezpochyby jsou tyto - Avril UMÍ napsat skvělou chytlavou rockovou pecku. Umí ji také výborně nazpívat. A dokáže jich takových na desku vysypat třináct. Sakra, která jiná sedmnáctka to umí? :) Ale hudebnímu recenzentovi je samozřejmě jedno, zda je zpěvačce sedmnáct či padesát (no dobře...), takže obdiv tohoto druhu nechejme stranou. I tak je z jejího debutu jasné, že v ní dříme velký talent, který se časem může rozvinout do nečekané košatosti. Jakkoli jsou všechny písničky na desce výborné, přece jen v člověku občas probleskne hlavou, že jsou podle stejného schématu, a i když obsahují chytlavé melodie a spoustu nápadů, na druhé straně zde nenajdete žádný úkrok stranou. Avril je také mnohem více popovější než Alanis, v textech trošku "teenagerovská", ale co strašného by taková sedmnáctka musela zažít, aby její texty nebyly o lásce a jiných krásách života, že? V rámci možností je navíc velmi působivá. Jakkoli to snad z předchozího odstavce mohlo vypadat, že desku kritizuji, v podstatě je to přesně naopak - snažím se pouze najít nějaká negativa, protože jinak je "Let Go" popem s kytarami přesně dle mého gusta. Miluju totiž desky, kde jsou písničky vyrovnané a kde najdu některé mnohem lepší, než jsou singly, na které se naloví kupující. A přesně takové "Let Go" je. Od začátku do konce nenajdete ani jediný důvod, proč nějakou skladbu přeskočit, stejně tak sice onen superúspěšný singl "Complicated" je výborná písnička, ale "mí koně" dupou trošku někde jinde. Třeba hned úvodní "Losing Grip" je vypalovákem, jaký by jí nejedna rocková banda mohla závidět. Zábavný je snad i trošku neopunkový "Sk8er Boi", který hitovost nezapře ani v nejmenším, stejně chytlavá je dost popová "My World", výjimečně se povedly i pomalejší písničky, za takovou smyčci oslazenou "I'm With You" či skvostnou "Tomorrow" bych šel až na konec světa (což je mimochodem myšleno jako nadsázka, která má zdůraznit, jak povedené ty skladby jsou...). Zlí jazykové tvrdí, že debutové album Avril Lavigne je jen chytrým producentským tahem lidí, kteří vytušili, že umělé úsměvy a hudba hvězdiček typu Britney Spears velkou část teenagerů už více štve než baví. Klidně to může být pravda, ale je mi to úplně jedno, důležitý je výsledek - a ten je v případě "Let Go" více než ucházející. Pokud se teď začne masivně investovat do mladých holek, které si samy píší výborné písničky a víc než počítače mají radši kytaru, nevidím na tom nic špatného. Radši sedmnáctiletou pseudorebelku než pětadvacetiletou pseudopannu.
roč představovat Avril Lavigne, když ji každý zná? A nejenom ji, ale i její písničky? Hity "Complicated", "Losing Grip", "I'm With You" ale především "Sk8er Boi" proletěly všemi rádii i televizemi jako kulový blesk a nenechaly jedince nepoznamenaného. V době jejího boomu se Avril nejen hrála, ale také se o ní psalo. Ačkoli jí tou dobou bylo teprve sedmnáct let, byla jako autorka jednoduchých a velmi poutavých teen-age pop rockových hitovek považována za velkou naději, která může následovat a možná i v budoucnu nahradit Alanis Morissette.K velké slávě a publicitě samozřejmě patří i kritika, a tak se najdou i zlý jazykové, jež tvrdí, že Avril vzešla z konkurzu stejně jako nemalá část současných pop-star. Disputace o těchto tvrzení poodstrčíme stranou, protože nic nemění na podstatě písniček, které tato Kanaďanka tvoří – jednoduchý punk-popový doprovod, avšak velmi slušně zaranžován, který sám o sobě nevytrhne, ale ani neurazí. Celé to totiž začíná a končí s lahodící přímočarou melodií a příjemným hlasem zpěvačky. Že Avril Lavigne nikdy nepatřila mezi interprety, kteří by uspokojili potřeby náročnějších posluchačů, není sporu. Ovšem jako hudba k odpočívání na kanapi, nějaké party nebo cestu z práce se hodí výborně. Pohodička a zábava tu hraje první housle.
Po debutovém albu "Let Go" vyšlo živé "My World". Dvd i cd, z nichž se "My World" skládá mají své výhody i nevýhody. Zatímco cd je poměrně krátké – obsahuje pouze šest songů, tak dvd zahrnuje záznam celého vystoupení koncertu v Buffulu a další ukázky ze zákulisí, jenže… Na cd byly vybrány nejlepší kusy ze třech různých vystoupeních, čili se na nich tolik neprojeví jeden velký handycap – ona nám toho holka moc neuzpívá. Některé songy jí sednou občas, některé vždy, ale některé taky vůbec. Je dost kontrastní ke své doprovodné kapele, která svou práci zastává takřka bezchybně. Záleží pak na tom, jak se každý individuálně ztotožní s výrokem: "Zpěv není důležitý, když je písnička dobrá."
Na cd najdeme dvě skladby známé z "Let Go" ("Sk8er Boi" a "Unwanted"), b-stranu jednoho ze singlů "Why" a tři covery. Obrovského hitu amerických Green Day "Basket Case" se zhostila vcelku dobře. "Fuel" od Metallicy bych přijmul také bez větších výhrad, přestože v originále hlas Jamese Hetfielda zní značně působivěji. Ovšem píseň Boba Dylena "Knockin' On Heaven's Door" trošku skřípe. Co trošku, hlavně při začátku by chyby slyšela i stará Blažková. Akustickou "Why" přirovnám k jinému couráku z "Let Go" nazvaného "Tomorrow".
Dvd pak obsahuje krom výše zmíněného koncertu a videoklipů i ukázky ze života Avril jako hvězdy. Jelikož se samozřejmě jedná o balast pro americké náctileté dívčiny, dovolím si jejich bližší popis přeskočit a vrhnu se rovnou do Buffala. Při spuštění videa s živákem asi nikoho nepřekvapí na poměry vysoká obrazová i zvuková kvalita, ale zároveň nepřesvědčivé pódiové vystoupení. Avril je ovšem fajnová kost, které správný gentleman nepřesvědčivé pohyby jistě odpustí při prvním pohledu. Vedle kompletního "Let Go" uslyšíte koncertní pecku "I Don't Give", která svou melodikou v refrénu připomíná věcičku z dílny nesmrtelných ABBA "Super Trouper". Stejně jako na cd tu najdeme i předělávku Boba Dylena "Knockin' On Heaven's Door" a "Basket Case".
Přišel čas závěrečného shrnutí. Na našem trhu se objevuje velké množství dvd. Na dvou rozdílných koncích proti sobě stojí tituly jako jsou perfektní živáky Pearl Jam a naprosto zbytečné dvd singly obsahující třeba jediný videoklip (p.e. "Good Song" od brit-popových Blur). "My World" stojí někde mezi nimi. Uchvácen jsem nebyl, ale na vystoupení jsem se se zájmem několikrát podíval, dobře jsem se bavil a v některých místech i od srdce zasmál. Takže, proč ne?